…protože archiv přednášek, diskuzí a komentářů, Walker Art Center z amerického Minneapolis, sahá až do roku 1971. Pro vás to znamená hodiny a hodiny strávené ve společnosti vašich oblíbených designérů, architektů a umělců.
PS. Kdybyste toho měli málo, tak si dejte ještě kolekci blogů.
Nedávno tady psal Jakub o Rafaëlovi Rozendaalovi a jeho sérii rozhovorů ve formátu 1 otázka 1 odpověď. Svůj formát rozhovorů má i fotograf Todd Selby a drží se ho už pěknou dobu v projektu The Selby. Jako příznivec autenticity nechává Selby všechny fotografované a dotazované vypsat a vykreslit se z otázek a odpovědí po svém. (všechny portréty)
01 Živá buňka, která má méně než dva živé sousedy, zemře. Jakoby následkem řídkého osídlení.
02 Živá buňka, která má více než tři živé sousedy, zemře. Jakoby následkem přelidnění.
03 Živá buňka, která má dva nebo tři živé sousedy, přežije do další generace.
04 Mrtvá buňka, která má přesně tři živé sousedy, ožije. Jakoby následkem rozmnožení.
(wiki)
Každý grafický designér zápasí s objemnými informacemi po svém. Níže severský prostorový pětiboj (výřez z krabičky od žárovky, IKEA).
Kousek od našeho studia je supermarket. U jeho bočního vchodu stojí hnědá poplenice a u ní občas někdo naplňuje tašky. Na rohu potom nabízí svým známým něco z onoho nákupu po zavíračce. To jídlo, obvykle v neporušeném obalu, nevypadá vůbec špatně. Vlastně vypadá úplně stejně čerstvě (nebo “čerstvě”) jako to, co před zavíračkou leželo v supermarketu v regálech.
K tématu supermarketových potravin projekt Apariencias Pabla Álvareze:
A kniha Waste (Uncovering the Global Food Scandal) historika a freegana Tristrama Stuarta, ve které autor přibližuje svět produkce, distribuce a likvidace potravin. Není od věci zjistit, co jsou výrobci a prodejci ochotni dělat, když zjistí, že jejich zákazníci nemají rádi chlebové patky a kam po předčasné smrti odcházejí všechny potraviny z planety Supermarket. Ukázka.
Minulý týden nás všechny Zach Lieberman zbavil pocitu, že něco nejde. Na Ars Electronice vyprávěl o projektu EyeWriter, který se rozvíjí kolem legendárního kalifornského writera a aktivisty jménem TEMPT1. Ten běhal v 80. a 90. letech nejen po střechách Los Angeles, ale posledních sedm let se bohužel nemůže pohnout. Skolila ho Lou Gehrigova nemoc, která poškozuje nervové buňky tak, že ve výsledku je nemocný absolutně paralyzovaný. Až na pohyb očí, myšlenkové a emoční pochody. Ty probíhají jako dřív.
Existují sice technologie, které podobně nemocným umožňují psaní a kreslení díky sledování jejich pohybů očí, ale jsou finančně nedostupné. Problematické také je, že nejsou ušity na míru individuálním potřebám uživatele. Do situace se vložil zmíněny americký umělec a hacker se silným vztahem ke kultuře DIY a DIWO (Do It With Others). Společně s TEMPTem a lidmi kolem Graffiti Research Lab, OpenFrameworks a F. A. T. začal intenzivně pracovat na projektu EyeWriter. Základem je open-source systém, jehož jádrem je sledování pohybu očí a zpracování této stopy.
Projekt ale neustrnul na rozvíjení technologie. Snahou je rozpracovat potenciál nápadu tak, aby se TEMPT mohl vrátit k aktivnímu vizuálnímu řádění v ulicích, zapojit se zpátky do společnosti a komunity a umožnit mu i částečnou finanční soběstačnost.
O celém projektu
O aplikaci podrobně (video/txt)
Aktuální dění kolem projektu.
Fabio Viale
Souvenir Gioconda
2007
White Marble
78 × 59 × 45 cm
…& bubblegum.
Nick van Woert
Sugar Free
2010
Plaster bust, sugar free gum
7 × 6 × 11 inches
Místo dění, koncept, úroveň prezentovaných projektů a poetika, která až neobvykle prostoupila celý festival. Všechno se na letošní Ars Electronice, festivalu umění, technologie a společnosti, povedlo. Podtitulem prvního zářijového týdne bylo “Repair, sind wir noch zu retten” (Správka, ještě je nám pomoci), takže je jasné, že tentokrát nemohlo v Linzi jít o bezbřehý obdiv k technologiím a nadšení z jakéhokoli jejich rozvoje, ale spíš o úvahy nad tím, co jsou smysluplné technologie, jak jinak a nově k nim přistupovat. Na výsluní se dostal selský rozum, křehké duše, spolupráce, svoboda a kultura DIWO (Do It With Others).
V obřím komplexu staré továrny na zpracování tabáku mohly některé sekce vedle sebe vypadat jako z Marsu, ale díky celkové kompozici a kontextu festivalu dávalo všechno smysl a jitřilo myšlení i emoce. Desítky přednášek, nekonečná řada experimentů a instalací, pět pater několika továrních budov a ještě navrch podzemí. Můžete se třeba ocitnout v hale, kde je černočerná tma a v dáli vidíte zářící objekt, který reaguje na podněty, v katakombách, kde samo hraje 10 elektrických kytar najednou a dává to smysl, na patře rozbitých a znovu opravovaných předmětů v rámci manifestu “Don’t recycle, repair!” nebo tváří v tvář londýnským United Visual Artists. I po třech dnech je pořád co objevovat.
Středobodem dobrých vln bylo útočiště internetových živlů, sekce a soutěžní kategorie Digital Communities. Letos se Digital Communities říkalo lidštěji TELE-INTERNET a probíhala tu jedna přednáška za druhou od lidí, kteří se všichni znají (minimálně přes internet). Spojuje je silný vztah k DIY/DIWO kultuře, pestrý život před monitorem a mimo jiné potřeba nabízet alternativy k masově využívaným službám a produktům v prostředí internetu, jako jsou komunitní portály nebo vyhledávače, které jsou obvykle vázané na korporace. V projektech zhusta zaznívaly pojmy open source, privacy, piracy nebo intellectual property. Nechyběly nálepky F. A. T. na všech počítačích a limonáda Club Maté, která pro jednou vystřídala milovaný Red Bull.
Podrobně o některých projektech z této i ostatních sekcí v dalších dílech Modrého dýmu.
další fotky ze sekce TELE-INTERNET od Arama B
