Jeff McMillan
Head, 2006
Oil on found painting
43 × 32 cm
Private collection, Lima

Gerhard Richter
Lake Michigan
1989
15 × 10 cm
Oil on photograph

Gerhard Richter
Untitled (4.1.91)
1991
10.2 × 14.9 cm
Oil on photograph

Gerhard Richter
19.6.08
2008
10 cm × 14.8 cm
Varnish on colour photograph

18. prosince proběhlo v amsterdamském Paradisu sympozium s blues-rockovým názvem „I don’t know where I’m going but I want to be there“ a podtitulem „The expanding field of Graphic Design“. Do Amsterdamu jsme se bohužel naživo nedostali, ale Graphic Design Museum zveřejnilo 5 přednášek na vimeu, mezi nimi také prezentaci „Design for WikiLeaks” Daniela van der Veldena z Metahaven.

Není překvapením, že designérskou spekulaci kolem WikiLeaks mají na svědomí právě Metahaven. Po projektech jako Sealand a knize Uncorporate Identity, bylo jejich oslovení WikiLeaks přirozeným krokem. Pokud jste Uncorporate Identity nečetli, je záznam z prosincové přednášky dobrou příležitostí k nahlédnutí do procesů a metod tohoto progresivního designérského think-tanku.

Daniel van der Velden vtipně popisuje celý proces spolupráce s WikiLeaks. Od oslovení Juliana Assange v červnu 2010 až po „leakování“ 193 plakátů na podporu WikiLeaks. Plakáty, jejichž smysl a účinek je z mého pohledu diskutabilní, jsou v současné době jediným reálným výstupem, který Metahaven pro WikiLeaks navrhli. Tedy pokud nebudu počítat galerijní verze, které můžete právě teď vidět na výstavách Graphic Design Worlds v Miláně nebo Kunstkammer v Paříži.

The Poster Leaks
Série 193 postupně „leakovaných“ plakátů

Transaction Record
Plakát
Kunstkammer
Paříž

Radical Transparency
Transparent
Graphic Design Worlds
Milán

V Danielově přednášce očekávejte spíš než konkrétní vizuální identitu svižnou exkurzi do důkladné vizuální, technické a mediální rešerše, díky které dokáží Metahaven definovat svět WikiLeaks, jeho prostředí, nepřátele a spojence, klást jasné otázky a vidět souvislosti. Někdy zdánlivě absurdní, jako třeba Lady Gaga ve společnosti Baracka Obamy nebo Sarah Palin v „Image Economy“ WikiLeaks. Absurdní zdánlivě, protože Bradley Manning údajně vynášel diplomatické depeše na CD, která maskoval za hudbu zmíněné umělkyně.

Vytvoření v přednášce prezentovaného diagramu „The Architecture of WikiLeaks“, který obsahuje všechny zmíněné i další informace, je víc než praktické. Nabízí velmi rychle řadu východisek, kudy by se mohl design ubírat. Daniel van der Velden popisuje několik z nich. Asi nejvíc se věnuje symbolu „špendlíku“ používaného v Google Maps, z něhož se otočením o 180 stupňů stává symbol pro „leak“. Ve zjednodušené formě tak nese stejný význam jako dosavadní logo Wikileaks, které symbolizuje svět před Wikileaks a po nich, jak sám Daniel interpretuje po rozboru a ukázce několika možných alternativ dosavadního loga. Google špendlík transformovaný v „leak“ také využívá doménových koncovek například pro geografické označení hostitelů obsahu, nebo jako významového kontextu v případě .com, .gov, .mil. Tento směr by byl jistě krokem vpřed, ale myslím si, že by byl zajímavější některý z dalších, které Daniel jen naznačuje. Takový, který by pracoval se základní logikou a podstatou fungování Wikileaks.

Z mého pohledu by mohlo být možným směrem parazitování na designu potenciálních hostitelů, kterými jsou vybraná média jako The Guardian, apod. Tedy mediální brány, skrze které proudí do světa hotový informační produkt vytvořený z hrubého materiálu WikiLeaks. Konkrétní mediální platformy, které s tímto materiálem operují, se můžou měnit, což by design Wikileaks mohl odrážet a prakticky využívat. Nesl by jasnou informaci o aktuálním stavu. Zároveň by sloužil jako kamufláž, nejen vizuální, ale také fyzická. Rezistence mediálních bran vůči nátlaku a různým zájmům vlád nebo korporací by se přenášela na WikiLeaks. Jejich chytré geografické a geopolitické rozvržení by mohlo být rozhodující a mocnou zbraní.

Wikileaks neposkytují diplomatické depeše všem volně k dispozici. Pokud se nebude vědět odkud data do zmíněných mediálních bran proudí, nebude se moct zabránit jejich šíření nebo podnikat kroky vedoucí k paralizování takové organizace. Jedině snad, že podniknou akce přímo proti hostitelům – mediálním branám, což se zdá při současné síle a rozsahu pokrytí jako velmi nepravděpodobné. Navíc by se neparazitovalo pouze na vizualitě mediálních cest, ale také na systémech a infrastruktuře, takže by se akceschopnost a rezistence násobila. Efekt by byl zřejmě takový, že Wikileaks by byly všude a zároveň nikde. Otázkou je, jestli o to ve skutečnosti Wikileaks a medialní brány stojí. Jestli není výhodné být lehce zranitelný a dostávat se tak do situací, které vyžadují hlasitou podporu veřejnosti a generují strhující příbehy hollywoodského ražení.

Ať už se z designu od Metahaven bude realizovat cokoliv, je skvělé, že jejich práce provokuje diskuze. Grafický design takový impuls potřebuje jako jasnou alternativu vůči typickému, čistě vizuálnímu přístupu. Vzhledem k tomu, jak může design ovlivnit mediální obraz a realitu všech, od vlád a armád, přes komerční společnosti až po jednotlivce, bude tento spekulativní přístup stále víc hře.